Hanoi + Halong Bay
Hned po příletu na vás dýchne nejen horko a vlhký vzduch ale hlavně komunismus. Od starých chladných letištních budov, až po zamračené přísné letištní úředníky. Aby nás pustili na vietnamskou půdu, museli jsme si koupit víza. První jsme si na internetu koupili něco jako zvací dopis, který jsme předali celníkům na letišti a po zaplacení +/- 1000,-kaček na osobu jsme dostali do pasu víza na 4 týdny. Vše proběhlo v pořádku a s vízem v pase jsme mohli do fronty k přepážce, kde už se tlačili Rusové, kteří do Vietnamu v hojném počtu jezdí na dovolenou. Po opuštění letištní haly jsme se staly štvanou zvěří pro nenasytné taxikáře. Hanoi je pro ně zlatý důl, protože tady turisté většinou začínají a vkročí tím do neznáma. Taxikáři nabízejí odvoz za ceny 3x větší a nacpou lidí 20 do auta pro 9. To ale není náš případ, protože Kristýnka má téměř všechno načtené. Jedeme tedy za půldarma v pohodlí autobusu přímo do centra, kde už si to do hotelu snadno dojdeme. Původní plán 2 noci v Hanoi, pak Ha Long Bay, pak Sapa atd., nám pan hoteliér nerozmlouvá, ale radí nám mrknout na počasí, které je proměnlivé a možná budeme chtít naše plány pozměnit. Měl pravdu a na druhý den odjíždíme autobusem do Halong Bay.
V Halong Bay nasedáme na malou loďku, která nás odveze na loďku větší, a tou odplouváme někam mezi ostrůvky, kterých je tu tisíce. Po uvítání ve společenské místnosti přípitkem v podobě čaje se jdeme ubytovat do přidělené kajuty. Máme svůj někdy splachovací záchod a sprchu, ve které se stěží otočím. Ale voda je chvíli teplá, takže jsem udělal dobře, že jsem šel do sprchy první. Koneckonců Týnka je otužilá a jen tak ji něco nerozhodí. Po očistě jsme měli pozdní oběd. Nosili nám na stůl všemožné dobroty a ze začátku jsem měl strach, aby toho nebylo málo (jsem přece Čech). Pořád ale nosili a málo toho nebylo. Po obědě jsme jeli na kajacích do nedaleké zátoky, kde jsme zkoukli pár opic a jeli jsme zpět na loď. Poté jsme skočili opět na malou loďku a jeli jsme na ostrov, ze kterého byl krásný výhled na další ostrovy a ostrůvky, lodě, lidi a klidné moře. Zůstali jsme tam i na západ slunce a pak jsme jeli zpět na naši loď na večeři. Večeře byla stejně dobrá jako oběd a po večeři následovala barmanská show. Ta už tolik úchvatná nebyla, ale “barman“ sklidil aplaus i tak. Po večeři byla volná zábava, tak jsme si dali pár pivek a lovili jsme sépie. Týnka nechytila žádnou (vlastně to ani nezkoušela) a já po dvou hodinách chytil rýmu. Už bylo k desáté hodině a cítili jsme se unavení, tak jsme zapluli do kajuty a šli jsme spát. Týnka usnula hned, ale mě to až do jedenácti nešlo. Asi to bylo díky tomu, že do jedenácti zpívali nějací volové karaoke a my měli kajutu hned vedle společenské místnosti. Moc hezky jsem vzpomínal na pana hoteliéra, který nám domluvil kajutu daleko od motorů lodi, aby nás nerušili. Vždyť přes noc ty motory nejedou, stojíme přece na místě. Ráno jsme po snídani jeli na výlet do jeskyní. Docela nás překvapili svou velikostí, nicméně Macocha je hezčí. Vrátili jsme se na loď, dali jsme si brzký oběd, vypakovali jsme věci z kajuty, zaplatili za pivka a jeli zpět malou loďkou na břeh, odkud jsme jeli busem zpět do Hanoie. Dali jsme si sprchu na hotelu a večer nás paní hoteliérová odvezla na nádraží. Jeli jsme nočním vlakem směr Sapa.